Karel Veliký a muslimové

Politické dědictví antické římské říše přežilo starověk mnoha různými způsoby. Na Východě se za jeho reprezentanty až do roku 1453 pokládali byzanští císařové a potom osmanští chalífové. Na Západě je jeho obnova spojena se jménem Karla Velikého (+ 28. 1. 814), jehož 1200. výročí úmrtí si letos připomínáme. Více »

Příspěvek z rubriky Středověká římská říše | Přidat komentář

Habsburská monarchie a náboženská tolerance (část IV.)

Mezník v dějinách tolerance ve střední Evropě nepochybně představuje období vlády Josefa II. Tohoto státníka dokonce čeští disidenti dvě stě let po vydání jeho Tolerančního patentu postavili do protikladu k intolerantním vládcům své doby, když v roce 1981 v samizdatu vydali sborník o problematice snášenlivosti, věnovaný „památce Josefa II., císaře římského, krále českého a uherského, arcivévody rakouského atd., předního představitele ideálu tolerance v našich dějinách“. (1) Více »

Příspěvek z rubriky Habsburkové | Přidat komentář

Řím a římská říše v době avignonského zajetí papežů

Už takřka dva tisíce let nástupci apoštola Petra z Říma žehnají věčnému městu a celému světu. Bylo tomu tak v celých dějinách katolicismu s výjimkou „babylónského zajetí“ 14. století, kdy počínaje Klementem V.  (1305–1314) po sedm pontifikátů zastávali papežský úřad Francouzi, sídlící v Avignonu. Více »

Příspěvek z rubriky Středověká římská říše | Přidat komentář

Svatá říše římská v době křížových výprav

Klíčový problém doby, v níž se zrodily a probíhaly křížové 
výpravy, nepředstavovaly vztahy mezi křesťany a muslimy, ale 
vztahy mezi císařstvím a papežstvím.
 Více »
Příspěvek z rubriky Středověká římská říše | Přidat komentář

Zrod nicejsko-konstantinopolského vyznání víry

Jednota křesťanů, o jejíž obnovení začalo ve dvacátém století usilovat ekumenické hnutí, může být založena na společném vyznání víry, jehož základy byly položeny na prvních antických ekumenických koncilech v Niceji a Konstantinopoli. Příslušníci všech církví, které se k němu hlásí, se mohou vzájemně uznávat jako lidé téže víry. Nespočetné dějinné konflikty   mezi křesťany vyznávajícími totéž Krédo se v tomto světle jeví jako zvláštní. I samo nicejsko-konstantinopolské vyznání víry se ovšem zrodilo ve velkých věroučných zápasech, vedených často s nesnášenlivostí a agresivitou… Více »

Příspěvek z rubriky Antická římská říše | Přidat komentář

Otto Habsburský vs. běsi dvacátého století

Spisovatel Jan Drnek ve svém mystifikačním románu „Druhý dech habsburské monarchie“ popisuje alternativní chod dějin, ve kterém by habsburská monarchie zůstala dodnes zachována a běsi typu Hitlera nedostali šanci se prosadit. Více »

Příspěvek z rubriky Habsburkové | Přidat komentář

Athény, Jeruzalém a Córdoba (část II.)

„Evropa stojí na křesťanství doprovázeném judaismem a na jihovýchodě Evropy (kdysi i na Pyrenejském poloostrově) také islámem. Je to tak, ať už se to dostane do ústavy Evropské unie, či nikoliv.“ (1) K tomuto výčtu by šlo dodat ještě to, že vedle tří uvedených monoteismů –židovského a křesťanského („Jeruzalém“) a islámského („Córdoba“) patří k základům Evropy ještě monoteismus čtvrtý – filosofický („Athény“). Za projev hluboké vykořeněnosti Evropy na počátku 21. století po Kristu musí být označena skutečnost, že žádný z těchto monoteismů se do ústavy EU nedostal a Evropa se naopak po 11. září 2001 stala dějištěm nenávistného boje proti jakékoliv monoteistické víře. Více »

Příspěvek z rubriky Nezařazené | Přidat komentář

Habsburská monarchie a náboženská tolerance (část III.)

Tento článek je věnován období středoevropských dějin, které toleranci nepřálo. Dobou „od Komenského ke Koniášovi“, v nedávné minulosti tak často líčenou z pohledu černobílé ideologie, se v něm budu zabývat z pohledu historického. Více »

Příspěvek z rubriky Habsburkové | Přidat komentář

Římská říše vs. křesťanství

První zmínka o křesťanech v římských dějinách se vztahuje k době vlády císaře Claudia (41–54). Římský historik Suetonius v životopise tohoto panovníka píše: „Židy vypudil z Říma, protože tam vlivem Chresta vytrvale vyvolávali nepokoje.“ (1) Více »

Příspěvek z rubriky Antická římská říše | Přidat komentář

Louis de Wohl: Pokojné světlo (Román o svatém Tomáši Akvinském)

Císařská koruna Svaté říše římské, dnes uložená a obdivovaná ve Vídni jako památka na tisíciletí evropských dějin, nesporně představuje důležitý symbol. Přesto nebyl její význam vždy ctěn. K dosti děsivé události došlo v době vítězství stoupenců papeže Inocence IV. nad stoupenci císaře Fridricha (Bedřicha) II., kdy roku 1248 v Parmě „do rukou vítězných padla i císařská koruna Bedřichova. Za jásotu lidí posadili…císařskou korunu jakémusi bajacovi na hlavu, radujíce se z jeho šaškovin, jaké s císařskou korunou tropil. Tak končí sláva světa, i sláva majestátu císařského, že v jistých chvílích se nadšeně tleská i pobudům, posmívajícím se nejvyšším odznakům státní moci. Inocenc IV. odsoudil sice Bedřicha jako nehodného císařské koruny, ale neodsoudil císařství a neodsoudil korunu, odznak nejvyšší státní autority. Šaškovina, kterou parmští s císařskou korunou prováděli, dá se omluvit jen jejich opojením z náhlého vítězství a darebným životem Bedřichovým, jímž význam koruny byl znehodnocen.“ (1) Více »

Příspěvek z rubriky Středověká římská říše | Přidat komentář